Pivo:
Kde se pivo vaří…
Vaření piva je veliké kouzelnické umění.
Jeho hluboké
tajemství znají jenom někteří zasvěcenci. Osoby cizí vědí
jenom docela málo maličko z těch záhad, jenom to, co leží docela na povrchu.
Není příliš těžké pochopit, že pivo se vyrábí ze sladu, vody a chmele za použití kvasnic, a že je k tomu potřeba moc nejrůznějších strojů, nástrojů, všelijakých sudů, nádob a pomůcek, různých hadic a potrubí a kdovíco ještě. Jednoduché, že ano?!
Při výrobě piva je nutno umět v pravé chvíli vyslovovat různá tajemná a kabalistická slova jako humna, varna, spilka, sladinka, mladina, kroužkování atd. Co tato slova znamenají? Zeptejte se zasvěcenců, snad vám něco povědí… Každý, kdo se do pivovaru jednou podívá, přijde záhy na to, že takové pivo, než se vůbec pivem stane, "ujde dalekou cestu", stále se někde stěhuje z místa na místo. Všude s ním něco provádějí a tak není divu, že si nakonec musí pořádně odpočinout. To bychom ale předbíhali, a proto nechme žerty stranou a vydejme se na procházku pivovarem:
Začíná to ječmenem. Z něho se musí
vyrobit slad, a to není lehké.
Nejprve je třeba nechat ječmen naklíčit a to se provádí v rozsáhlých
místnostech, zvaných humna.
Ječmen se zvlhčí a v určitých, přesně stejně vysokých vrstvách se
rozloží po humnech. Za stálé teploty, velmi pečlivě hlídané, ječmen
klíčí. Nesmí však naklíčit příliš moc ani příliš rychle, protože ty
nejcennější látky, v zrnu ukryté, přešly by do klíčku a to nesmí být.
Při klíčení odehrává se v každém zrnku ječmene tajuplný a záhadný
životní proces, jehož tajemství se nám dosud nepodařilo plně rozluštit.
Pak se zelený slad suší, (říká se tomu odborně "hvozdí") zbaví
se klíčků a stane se první základní hmotou, z níž se vyrábí pivo. Slad
se potom odstěhuje do další tajemné kuchyně, která se jmenuje varna.
Tam uvidíme nejprve velikánské kotle cibulovitého tvaru a všude kolem
dokola svítící čistotu. Z kotlů stoupá pára, všude je jakési vznešené
ticho, asi jako když se provádí veliká mystérie. Ve varně se tedy
"rozemletý" slad vaří ve vodě, pak se přečerpává do jiného kotle a
potom je z něho tekutina, na první pohled sice podobná pivu, jenže jen
na pohled. Chutí se dosud pivu podobá pramálo. Tato na pohled pěkná,
ale chutí klamná tekutinka se jmenuje odborně sladinka.
Sladince chybí ještě mnoho, aby se vyrovnala pivu. Je to holčička nezralá, nevyspělá… Především nemá dosud onu charakteristickou, říznou chuť, maličko nasládlou, trošinku zahořklou, příjemnou, osvěžující, rozradostňující. Jedním
slovem zralou chuť
pravého piva. Aby slečna
sladinka dozrála, musí si najít ženicha. Jejím vyvoleným je statný,
sršatý chlapík chmel.
A tak se z manželství, trochu mdlé nasládlé slečny sladinky s řízným,
mužným chmelem, zrodí mladinka, dceruška milá, pěkná, líbezná. Otec
chmel působí pak v pivu ještě jako konzervační prostředek.
Cesta však ještě nekončí. Teprve teď přijde to pravé! Do ochlazené
mladinky se přidají kvasinky. Tito maličcí tvorečkové, ani zvířátka,
ani rostlinky, způsobují záhadný a kouzelný proces výroby piva. Děje se
to v dalším úseku výroby, na tak řečených spilkách, a tomuto procesu
říká se kvašení. Při kvašení vytváří se na povrchu budoucího
piva hustá pokrývka pěny různě řasená a podobná krajkám. V této pěnové
krajce můžeme při troše fantazie najít jakési kroužky, vytvořené při
kvašení. Odtud tedy název "kroužkování" a "kroužkové pivo".
Naše pivo prodělalo mezitím hezky dalekou cetu. A protože každý, kdo byl dlouho na cestě, si potřebuje odpočinout, jde se i pivo "vyležet" do velkých sudů (tanků), kterým se také proto říká "ležácké". Ve velikánských sklepních prostorách, ve stálé, nevysoké temperatuře za pečlivého ošetřování a opatrování, pivo zraje. Tady odpočívá dny, týdny, měsíce a nabývá své síly, své chuti, své jiskry, prostě všech vlastností, které pivo má a musí mít. Tady pivo dozrává.
jenom docela málo maličko z těch záhad, jenom to, co leží docela na povrchu.
Není příliš těžké pochopit, že pivo se vyrábí ze sladu, vody a chmele za použití kvasnic, a že je k tomu potřeba moc nejrůznějších strojů, nástrojů, všelijakých sudů, nádob a pomůcek, různých hadic a potrubí a kdovíco ještě. Jednoduché, že ano?!
Při výrobě piva je nutno umět v pravé chvíli vyslovovat různá tajemná a kabalistická slova jako humna, varna, spilka, sladinka, mladina, kroužkování atd. Co tato slova znamenají? Zeptejte se zasvěcenců, snad vám něco povědí… Každý, kdo se do pivovaru jednou podívá, přijde záhy na to, že takové pivo, než se vůbec pivem stane, "ujde dalekou cestu", stále se někde stěhuje z místa na místo. Všude s ním něco provádějí a tak není divu, že si nakonec musí pořádně odpočinout. To bychom ale předbíhali, a proto nechme žerty stranou a vydejme se na procházku pivovarem:
Začíná to ječmenem. Z něho se musí
vyrobit slad, a to není lehké.
Nejprve je třeba nechat ječmen naklíčit a to se provádí v rozsáhlých
místnostech, zvaných humna.
Ječmen se zvlhčí a v určitých, přesně stejně vysokých vrstvách se
rozloží po humnech. Za stálé teploty, velmi pečlivě hlídané, ječmen
klíčí. Nesmí však naklíčit příliš moc ani příliš rychle, protože ty
nejcennější látky, v zrnu ukryté, přešly by do klíčku a to nesmí být.
Při klíčení odehrává se v každém zrnku ječmene tajuplný a záhadný
životní proces, jehož tajemství se nám dosud nepodařilo plně rozluštit.
Pak se zelený slad suší, (říká se tomu odborně "hvozdí") zbaví
se klíčků a stane se první základní hmotou, z níž se vyrábí pivo. Slad
se potom odstěhuje do další tajemné kuchyně, která se jmenuje varna.
Tam uvidíme nejprve velikánské kotle cibulovitého tvaru a všude kolem
dokola svítící čistotu. Z kotlů stoupá pára, všude je jakési vznešené
ticho, asi jako když se provádí veliká mystérie. Ve varně se tedy
"rozemletý" slad vaří ve vodě, pak se přečerpává do jiného kotle a
potom je z něho tekutina, na první pohled sice podobná pivu, jenže jen
na pohled. Chutí se dosud pivu podobá pramálo. Tato na pohled pěkná,
ale chutí klamná tekutinka se jmenuje odborně sladinka.Sladince chybí ještě mnoho, aby se vyrovnala pivu. Je to holčička nezralá, nevyspělá… Především nemá dosud onu charakteristickou, říznou chuť, maličko nasládlou, trošinku zahořklou, příjemnou, osvěžující, rozradostňující. Jedním
slovem zralou chuť
pravého piva. Aby slečna
sladinka dozrála, musí si najít ženicha. Jejím vyvoleným je statný,
sršatý chlapík chmel.
A tak se z manželství, trochu mdlé nasládlé slečny sladinky s řízným,
mužným chmelem, zrodí mladinka, dceruška milá, pěkná, líbezná. Otec
chmel působí pak v pivu ještě jako konzervační prostředek.
Cesta však ještě nekončí. Teprve teď přijde to pravé! Do ochlazené
mladinky se přidají kvasinky. Tito maličcí tvorečkové, ani zvířátka,
ani rostlinky, způsobují záhadný a kouzelný proces výroby piva. Děje se
to v dalším úseku výroby, na tak řečených spilkách, a tomuto procesu
říká se kvašení. Při kvašení vytváří se na povrchu budoucího
piva hustá pokrývka pěny různě řasená a podobná krajkám. V této pěnové
krajce můžeme při troše fantazie najít jakési kroužky, vytvořené při
kvašení. Odtud tedy název "kroužkování" a "kroužkové pivo".Naše pivo prodělalo mezitím hezky dalekou cetu. A protože každý, kdo byl dlouho na cestě, si potřebuje odpočinout, jde se i pivo "vyležet" do velkých sudů (tanků), kterým se také proto říká "ležácké". Ve velikánských sklepních prostorách, ve stálé, nevysoké temperatuře za pečlivého ošetřování a opatrování, pivo zraje. Tady odpočívá dny, týdny, měsíce a nabývá své síly, své chuti, své jiskry, prostě všech vlastností, které pivo má a musí mít. Tady pivo dozrává.
Copyright © 2007-2013 AlesKroupa.cz
